Trichotillománie patří mezi obsedantně-kompulzivní poruchy a charakterizuje ji nutkavé vytrhávání vlasů. Lidé trpící touto poruchou zažívají neovladatelné pocity úzkosti nebo napětí, které se snaží zmírnit právě trháním vlasů. Po aktu přichází krátkodobá úleva, avšak z dlouhodobého hlediska dochází k výraznému zhoršení psychického stavu, protože následky – zejména viditelné lysiny na hlavě či obočí – mohou vést k sociální izolaci a sníženému sebevědomí.

O nejdivnějších psychických poruchách se dozvíte v tomto YouTube videu - kanál Wizzory:

Zdroj: Youtube

Jaká je příčina?

Přesná příčina trichotillománie není známa, avšak odborníci se domnívají, že za tímto chováním stojí kombinace genetických, neurobiologických a environmentálních faktorů. Některé studie naznačují, že lidé s touto poruchou mají nerovnováhu v hladinách neurotransmiterů, zejména serotoninu a dopaminu, které ovlivňují náladu a impulzivní chování. Vytrhávání vlasů často slouží jako prostředek ke zmírnění stresu nebo úzkosti, čímž se z něj stává cyklus, který je obtížné prolomit.

Jak ovlivňuje zdraví?

Kromě zjevných estetických důsledků, jako jsou lysiny a ztráta vlasů, má trichotillománie vážné fyzické a psychické dopady. Vytrhávání vlasů může podle studií způsobit infekce pokožky hlavy, jizvy a trvalou ztrátu vlasů. V případech, kdy pacienti pojídají vytrhané vlasy, může dojít ke vzniku trichobezoárů (shluků vlasů v žaludku), které mohou způsobit zažívací obtíže a v krajních případech je nutný chirurgický zákrok. Psychické následky zahrnují nízké sebevědomí, úzkost a deprese. Mnozí trpící se vyhýbají veřejným místům a vztahům, protože se cítí v rozpacích z toho, co s nimi porucha dělá.

Diagnostika trichotillománie

Diagnózu trichotillománie může stanovit pouze odborník, obvykle psychiatr nebo psycholog, na základě pečlivého rozhovoru s pacientem. Vzhledem k tomu, že se jedná o psychickou poruchu, je důležité vyloučit jiné příčiny ztráty vlasů, například kožní onemocnění nebo hormonální nerovnováhy. Lékař bude klást otázky týkající se chování, emocionálního stavu a způsobu, jakým trhání vlasů ovlivňuje každodenní život pacienta.

Jak pomoci lidem s trichotillománií?

Otevřená komunikace a emoční podpora

Prvním a jedním z nejdůležitějších kroků je otevřená a upřímná komunikace. Lidé trpící trichotillománií se často stydí o svých problémech mluvit, protože se bojí, že je ostatní nepochopí nebo odsoudí. Pro blízké je zásadní vytvořit bezpečné a podporující prostředí, kde se postižený cítí pohodlně a může sdílet své pocity bez obav. Zvládání této poruchy je mnohem těžší, pokud si pacient připadá izolovaný a nepochopený. Emoční podpora může zahrnovat nejen naslouchání bez odsuzování, ale také pomoc při hledání vhodných způsobů, jak se vypořádat se stresem, který nutkání k vytrhávání vlasů často vyvolává.

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT)

Kognitivně-behaviorální terapie je podle studií jednou z nejúspěšnějších metod léčby trichotillománie. Terapie pomáhá lidem rozpoznat spouštěče jejich chování a naučí je, jak tyto impulzy zvládat jinými, zdravějšími způsoby. Základní technikou KBT je tzv. „zvrat návyku“, kdy terapeut pomáhá pacientovi nahradit destruktivní chování, jako je vytrhávání vlasů, neutrálním nebo pozitivním chováním. Pacienti se učí rozpoznávat situace, které spouštějí jejich nutkání, a nahrazují je například sevřením pěsti, hmatáním po hračkách nebo jiných předmětech, čímž se přesměruje pozornost a energie.

Medikační léčba

V některých případech může být potřeba zapojit do léčby i medikaci. Lékaři často doporučují antidepresiva nebo léky, které pomáhají regulovat hladiny neurotransmiterů, jako je serotonin a dopamin, jež mohou mít vliv na impulzivní chování. Medikace není univerzálním řešením, ale u některých pacientů výrazně pomáhá snížit intenzitu nutkání trhat si vlasy. Přesto by léky měly být vždy podávány pod dohledem odborníka a měly by být doplňkem k terapii, nikoliv jediným léčebným prostředkem.

Udržování zaměstnaných rukou

Jednoduchým, ale účinným způsobem, jak pomoci lidem s trichotillománií, je najít alternativy, které zaměstnají jejich ruce. Často pomáhá držet v ruce malé předměty, jako jsou antistresové míčky, gumové pásky nebo různé fidget hračky. Tyto pomůcky mohou odvádět pozornost od vytrhávání vlasů a poskytnout pacientům nástroj, jak zvládat své impulzy. Je to praktická metoda, která pomáhá zejména v situacích, kdy by nutkání mohlo snadno vygradovat, například při sledování televize nebo čtení.

Změna prostředí a snižování stresu

Stres je podle studií jedním z hlavních spouštěčů trichotillománie. Proto je důležité vytvořit prostředí, které snižuje množství stresových faktorů. Tento přístup může zahrnovat zlepšení denního režimu, začlenění relaxačních technik, jako je jóga nebo meditace, a celkové zklidnění tempa života. Pomoci může také organizování času a prostoru tak, aby bylo minimalizováno riziko stresových situací, které by mohly spustit potřebu vytrhávat si vlasy. Zlepšení spánkové hygieny, pravidelný odpočinek a dostatečná fyzická aktivita rovněž hrají důležitou roli při snižování stresu.

Podpora od rodiny a přátel

Podpora blízkých lidí je pro úspěšnou léčbu trichotillománie klíčová. Rodina a přátelé mohou být zásadními partnery v procesu zvládání poruchy. Měli by se snažit pochopit povahu trichotillománie, aby lépe porozuměli tomu, co postižený prožívá. Místo kritiky a nevhodných poznámek je důležité nabídnout pomocnou ruku a poskytnout podporu při dodržování léčebného plánu. Pomoci může například účast na společných aktivitách, které odvádějí pozornost od nutkání nebo sdílení pozitivních zážitků, které pomohou zlepšit sebevědomí postiženého.

Zdroje: www.youtube.com, www.mayoclinic.org, www.nhs.uk, www.webmd.com