Cotardův syndrom je fascinující, ale zároveň hluboce znepokojující psychická porucha, která se projevuje zvláštními a děsivými symptomy. Je pojmenován podle francouzského psychiatra Jules Cotarda, který ho poprvé popsal na konci 19. století. Tento syndrom je známý také pod názvem syndrom chodící mrtvoly, což odráží jeho charakteristické příznaky – přesvědčení, že pacient je mrtvý, nebo že je jeho tělo v procesu rozkladu.
Více informací o Syndromu chodící mrtvoly se dozvíte v YouTube videu - kanál Záhadný svět
Příčiny vzniku
Jedním z hlavních faktorů, které přispívají k rozvoji Cotardova syndromu, jsou strukturální změny v mozku. Studie z roku 2014 uvádí, že pacienti s tímto syndromem mají abnormality v oblastech mozku, které jsou zodpovědné za zpracování a regulaci emocí, vnímání sebe sama a orientaci v prostoru. Například léze ve frontálních nebo temporálních lalocích ovlivňují schopnost člověka rozpoznávat vlastní tělesné vjemy a vnímat realitu.
Cotardův syndrom se podle studie může také vyskytnout u lidí trpících neurodegenerativními onemocněními, jako je Alzheimerova choroba nebo Parkinsonova choroba. Tato onemocnění postupně narušují mozkové funkce a způsobují symptomy, které se podobají těm, které jsou typické pro Cotardův syndrom.
Jedním z nejčastějších faktorů spojených s Cotardovým syndromem je podle studie také těžká deprese. U pacientů s těžkou depresí dochází k extrémním negativním myšlenkám a pocitům, které přerostou do bludných představ o vlastní smrti nebo neexistenci. Depresivní stavy výrazně narušují vnímání reality a sebe sama, což vede k rozvoji tohoto syndromu.
K rozvoji Cotardova syndromu podle studie rovněž přispívá schizofrenie. Psychotické epizody, které jsou u schizofrenie časté, způsobují, že pacienti začnou věřit v bludy o své smrti nebo ztrátě identity.
Studie uvádí, že dlouhodobá sociální izolace a osamělost rovněž hrají roli při vzniku Cotardova syndromu. Nedostatek sociální interakce a podpory přispívají k rozvoji depresivních stavů a psychotických symptomů, které vedou k tomu, že člověk začne mít bludy o své vlastní existenci.
Příznaky
Jedním z nejvýraznějších symptomů Cotardova syndromu je podle výzkumu z roku 2023 víra pacienta, že je mrtvý. Tito jednotlivci jsou přesvědčení, že jejich tělo je mrtvé nebo že se nachází v procesu rozkladu. Tento pocit je natolik silný, že pacienti věří, že nemají žádné tělesné funkce, a přestávají jíst a dodržovat hygienu.
Dalším projevem tohoto příznaku je pocit, že jejich tělo je v rozkladu nebo že se z něj vytrácí fyzické části. Tento pocit je podle výzkumu doprovázen skutečnými fyzickými symptomy, jako jsou bolesti nebo změny v chuti k jídlu, které nemají žádné objektivní lékařské vysvětlení. Takové myšlenky vedou k zanedbávání zdraví a k výrazným zdravotním problémům.
Dalším klíčovým symptomem Cotardova syndromu je podle výzkumu pocit ztráty vlastní identity. Pacienti mají pocit, že již nejsou sami sebou, nebo že se změnili na něco jiného. Tento pocit zahrnuje víru, že se transformovali na duchy, nadpřirozené bytosti nebo něco, co nemá lidskou podstatu.
Někteří pacienti mají podle výzkumu problémy s rozpoznáváním sebe sama v zrcadle nebo na fotografiích. Tento symptom je spojen s hlubokým pocitem odcizení od vlastního těla a osobní identity, což je velmi zmatečné a traumatizující.
Výzkum uvádí, že pacienti s Cotardovým syndromem zažívají emocionální otupělost, kde jsou neschopní cítit radost, smutek nebo jakékoliv jiné emoce. Tento stav je důsledkem hluboké deprese nebo narušeného vnímání.
Pacienti také věří, že jim chybí části těla, jako jsou orgány nebo končetiny. Tento symptom je podle výzkumu kombinován s pocity úzkosti a strachu.
Dalším klíčovým symptomem Cotardova syndromu je pocit ztráty vlastní identity. Pacienti mají pocit, že již nejsou sami sebou, nebo že se změnili na něco jiného.
Diagnostika
Diagnostika Cotardova syndromu zahrnuje podrobné psychiatrické a neurologické posouzení. Lékaři obvykle provádějí komplexní vyšetření, aby vyloučili jiné možné příčiny příznaků, jako jsou neurologické poruchy nebo vážné depresivní stavy.
Psychiatrické hodnocení zahrnuje rozhovor s pacientem o jeho myšlenkách, pocitech a chování. Lékař klade otázky týkající se vlastních přesvědčení pacienta o smrti a jeho vnímání reality. Tento krok pomáhá pochopit, zda jsou symptomy spojeny s Cotardovým syndromem nebo s jinou poruchou.
Dále se provádí neurologické vyšetření. Neurologické vyšetření zahrnuje zobrazovací techniky jako MRI nebo CT skeny, které pomáhají identifikovat možné abnormality v mozku. Tyto testy pomohou odhalit struktury nebo funkce mozku, které jsou spojené s Cotardovým syndromem.
Léčba
Jedním z klíčových komponentů léčby Cotardova syndromu jsou antidepresiva, zejména u pacientů, kteří vykazují příznaky těžké deprese. Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu jsou často používány ke zlepšení nálady a snížení depresivních symptomů. Léky jako fluoxetin, sertralin nebo venlafaxin zase pomáhají zmírnit některé z negativních myšlenkových vzorců spojených s Cotardovým syndromem.
U pacientů s výraznými psychotickými symptomy, jako jsou bludy o smrti nebo ztrátě identity, jsou užitečná antipsychotika. Léky jako olanzapin, risperidon nebo aripiprazol pomáhají snížit psychotické symptomy a přispívají k lepšímu zvládání bludných představ.
Jedním z nejúčinnějších přístupů k léčbě Cotardova syndromu je kognitivně-behaviorální terapie. KBT pomáhá pacientům identifikovat a měnit negativní myšlenkové vzorce a bludy, které přispívají k jejich psychickému stavu. Terapie pomáhá pacientům rozpoznat a korigovat nerealistická přesvědčení o vlastní smrti a ztrátě identity.
Dalším účinným přístupem je podpůrná terapie. Podpůrná terapie poskytuje pacientům emocionální podporu a pomoc při zvládání každodenních výzev. Tato terapie zahrnuje poradenství od terapeutů a rodiny, aby pacienti cítili, že mají podporu.
V těžkých případech Cotardova syndromu, kde jsou přítomny závažné psychotické symptomy nebo nebezpečné chování, je nutná hospitalizace. Hospitalizace poskytuje pacientům bezpečné prostředí a intenzivní péči, která je nezbytná pro stabilizaci jejich stavu a prevenci sebepoškození nebo jiných rizik.
Zdroje: YouTube.com, webmd.com, medicalnewstoday.com, psychiatrist.com
